Zinek

Zinek Zincum (z nem. Zink) je chemický prvek v periodické tabulce prvků, který má značku Zn a protonové číslo 30. Zinek je měkký lehce tavitelný kov, používá se od středověku. Slouží jako součást různých slitin. Používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu, ale nadměrné množství může být škodlivé.

Výskyt a výroba
V zemské kůře je poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí přibližně 100 mg/kg. I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká – 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů vodíku.

Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je sfalerit, chemicky sulfid zinečnatý ZnS. Dalším minerálem zinku je smithsonit (dříve kalamin), uhličitan zinečnatý ZnCO3 a oxid zinečnatý – zinkit. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i elementárním, kovovým zinkem. Zinek je poměrně reaktivní prvek, na vzduchu se pokrývá vrstvou uhličitanu a oxidu zinečnatého

Nejpoužívanější sloučeniny
oxid zinečnatý – lékárnictví, kosmetika
uhličitan zinečnatý – lékárnictví, kosmetika
orotát zinku (zincumorotát) – lékárnictví
síran zinečnatý (lid. bílá skalice)
chlorid zinečnatý – vyskytuje se iv některých bateriích

.