Antimón
Antimon je chemický prvek v Periodické tabulce prvků, který má značku Sb a protonové číslo 51. Známý je již od starověku, poprvé jej připravil perský alchymista Geber. V Evropě jeho výrobu poprvé popsal Vannoccio Biringuccio v knize De la pirotechnia v roce 1540. Je to poloků, který se používá (ať už jako čistý prvek, slitina nebo ve formě sloučenin) v tiskařství, metalurgii, elektronickém průmyslu a medicíně.
Historie názvu
Chemici dosud nemají jasno v tom, odkud název prvku pochází. Současný název prvku pochází z řečtiny. Antimon by se tak dal přeložit jako ten, kdo nikdy není sám (anti – monos). Již staří Řekové si všimli, že není vůbec jednoduché najít ho v přírodě samotný. Sice se zřídka vyskytuje v ryzí formě, většinou se nachází ve směsi kovů, byť zlata, ale hlavně olověných a stříbrných rud. K významným nalezištím rud s obsahem antimonu patří také Nízké Tatry.
 |
Fyzikální vlastnosti
Antimon je kovového vzhledu, má stříbřitou barvu, je křehký, špatně vede elektřinu a teplo. Za normálních podmínek je chemicky stálý, při zvýšené teplotě reaguje se vzdušným kyslíkem za vzniku oxidu antimonitého. Kromě kovové modifikace existují i nekovové modifikace – černý a žlutý antimon. Tyto jsou značně nestabilní, při zvyšování teploty bez přístupu vzduchu přecházejí na kovovou formu.
Sloučeniny antimonu
Hydridy a antimonidy
V oxidačním stupni −3 tvoří antimon sloučeniny s vodíkem nebo méně elektronegativními prvky. Nejznámější je stibán (antimonovodík – SbH3), reaktivní jedovatý plyn (teoretický analog amoniaku). Připravuje se reakcí antimonitých sloučenin se silnými redukovadly obsahujícími hydridový anion (např. s tetrahydridohlinitanem lithným - LiAlH4) podle reakce:
4 Sb2O3 + 6 LiAlH4 → 8 SbH3 + 3 Li2O + 3 Al2O3
4 SbCl3 + 3 NaBH4 → 4 SbH3 + 3 NaCl + 3 BCl3
Stibán je velmi nestálý, již za běžných podmínek se na vzduchu rozkládá na jednotlivé prvky, případně reaguje s kyslíkem
2 SbH3 → 3 H2 + 2 Sb
2 SbH3 + 3 O2 → Sb2O3 + 3 H2O
Analogem hydrazinu je distiban Sb2H4, kde antimon vystupuje v oxidačním stupni −2. Z ostatních sloučenin mají význam intermetalické slitiny jako indium antimonid (InSb), případně gallium indium arzenid antimonid fosfid (GaInPAsSb), které se používají jako polovodivé materiály v elektronice.